Pucio tales

Ráno po oslavě seděla Jitka na terase v Bystrci. Na stolku vedle nedopitého hrnku čaje ležel mobil. Pořád ještě svítil videem, které včera pouštěli na projekci. Zírala na

V sobotu osmnáctého února, kolem sedmé večer, jsem stála ve vinném sklepě pod Horním náměstím v Olomouci a poslouchala, jak můj manžel Pavel pronáší přípitek. Bylo nás tam

Začalo to v pondělí v půl jedenácté dopoledne. Přesně jedenáct dnů poté, co jsem zjistila pravdu o druhé rodině. Jedenáct dnů jsem chodila do práce, vařila večeři, žehlila

Eva Dvořáková se vrátila do pražského bytu na Vinohradech o hodinu dřív, než měla. Chtěla Vratislavovi jenom předat ty podklady pro kongres v Brně, co si je zapomněl

Já jenom prodávám knihy. Tedy ne tak docela. Provozuju antikvariát v Olomouci, v ulici, kam už skoro nikdo nechodí. Jmenuje se U Ztraceného apostrofa a já jsem Libuše.

Vracela jsem se z Prahy unavená jako kůň. Vlak měl pět minut zpoždění, na brněnském nádraží mě ovál studený listopadový vzduch. Sedla jsem na tramvaj číslo tři, v

Jmenuju se Markéta a už třetím rokem dělám noční sestru v olomoucké fakultní nemocnici. Za tu dobu jsem viděla leccos, ale to, co se stalo loni v listopadu,

Když mi volala, zrovna jsem pařil hru. Sluchátka na uších, nohy na stole, káva v kelímku. Byla sobota večer, Zbrojovka zase prohrávala. „Davide, prosím tě, jsem v Brně…

Jitka seděla v kuchyni a krájela brambory na vánoční salát. Za oknem v Olomouci hučel trolejbus číslo dvanáct, u sousedů štěkal pes. Na parapetu chřadla pelargonie, na lednici

Letěly jsme z Ostravy do Barcelony. Anežce bylo šest a nikdy předtím neseděla v letadle. Její táta Tomáš zemřel dva roky zpátky a teprve letos jsem se odhodlala