Pucio tales

Veterinářka v Osoblaze byla upřímná, až to zabolí. Bruno, náš dvanáctiletý bernský salašnický pes, měl před sebou poslední týdny. Srdeční selhání, kulhající zadní nohy a celková únava –

Lžička se mi zastavila kousek od úst. V žaludku se mi sevřel studený uzel. Ta slova visela nad stolem jako štiplavý kouř, který pálil v očích, ale nedal

Seznam přistál na našem kuchyňském stole ve středu večer, necelých dvaasedmdesát hodin před oslavou. Moje snacha Kamila ho rozložila a posunula k Aleně, jako by jí podávala nákupní

Vzduch v apartmá byl nacucaný vůní damaškové růže a něčeho ostře chemického, co Lenka tiše nenáviděla už od chodby. Vonný difuzér značky, jejíž jméno nedokázala ani vyslovit, stál

Tomáše životní cesty nasměrovaly do Brna až po rozvodu. Předtím prožil patnáct let v jedné šedivé kanceláři na periferii Ostravy, kde ho nikdo neoslovil jinak než „ten účtovníček“.

Tereza se vracela domů pozdě, mnohem později, než plánovala. Poslední autobus z Vyškova měl zpoždění a na konečnou v Rousínově dojela až za tmy. Říjnový vítr ji štípal