Pucio tales

Tchyně mi to řekla v pátek večer. Zrovna jsem si sundával boty po dvanáctihodinové směně – nohy jsem měl jako z olova, z montérek táhl pach lisu a

Stála jsem uprostřed haly, na mramorové podlaze se leskly odlesky lustru. Levá tvář mi hořela, rudý otisk na lícní kosti byl cítit teplem. Adéla stála naproti mně, rty

Lenka zůstala stát v kuchyni s hrníčkem studené kafe v ruce. Dívala se na obrazovku notebooku, kde svítilo internetové bankovnictví. Zůstatek na jejich společném spořicím účtu byl najednou

Do chovatelských potřeb s kocourem v náručí lidi běžně nechodí. Zvlášť ne bez přepravky, zabaleného do vytahané flanelové košile. Jenže Pavel jinak nemohl. Mourek bez něj nikam nejezdil

Na letišti Václava Havla to dopoledne hučelo klimatizací a hlášeními o odletech. Marta postávala v duty-free zóně, prstem ťukala do skleněné vitríny a čekala, až její let do

Vstávala jsem v půl páté, jako každý všední den. Na nádraží v Brně postávali první cestující a já už rozsvěcovala svůj dřevěný kiosek s kávou u tramvajové zastávky.

V ten pátek odpoledne mi zaťukala na dveře sousedka Lenka Procházková a za ruku držela asi pětiletou holčičku s plyšovým králíkem pod paží. „Paní Králová, strašně se omlouvám,“

Chudoba se často měří prázdnými talíři a obnošenými kabáty. Ale existuje hlad mnohem horší — hlad po lidském teple. Nikdy jsem neměla děti. S manželem Romanem jsme žili

Svatba v jednasedmdesáti? Všichni mi říkali, že jsem se zbláznila. Ale kdo by odolal? Petr byl moje první láska. Ta, kterou vám osud vezme, aby vám ji po

Ležela jsem v posteli, polomrtvá horečkou osmatřicet osm, a vtom zazvonil mobil. Máma. Vzala jsem to. Na druhém konci slyším jen tiché vzlyky a chrčení. „Mami?“ „Katko… já…