Pucio tales

V úterý odpoledne mě propustili z fakultní nemocnice v Ostravě. Sestra mi pomohla do křesla u okna, na klíně jsem držela igelitku s propouštěcí zprávou a kartičkou pojišťovny.

Bylo začátkem prosince. Na brněnském náměstí Svobody voněl svařák a pečené kaštany, z otevřeného okna v zákulisí jsem slyšela tramvaj číslo 4, jak drnčí po Kolišti. Stála jsem

V neděli přijede Honza se Simonou. Natrvalo. Ten tvůj ateliér uvolni, už jsem to slíbil. Tomáš to řekl, aniž by zvedl hlavu od mobilu. Stál ve dveřích, pohupoval

Zvládla jsem to jen díky tomu, že jsem si v koupelně pustila studenou vodu na zápěstí. Dvakrát. Jinak bych nejspíš omdlela hned ve dveřích, když se na chodbě

Stála jsem před vlastními dveřmi v cizí uniformě. Paruka mi tlačí, brýle se zamlžily. V kapse mám zapnutý diktafon. Zvoním. To, co se stalo potom, jsem nečekala ani

Radka jsem poznala podle kroku na chodbě. Těžké, sebejisté, s klíči v ruce. Právě jsem v kuchyni loupala brambory na nedělní bramborák, když uslyšela, jak se vchodové dveře

Seděla jsem v kuchyni u okna, které se nikdy pořádně nezavíralo, a dívala se na dvůr. Větrák v koupelně u sousedů hučel, z otevřeného okna dole táhl pach

Už když jsem překročila práh vily, ozvalo se to. „Pozor, jde naše rodinná chudinka! Schovejte peněženky!“ Teta Jitka to vykřikla se smíchem, který se rozlehl mramorovou halou. Můj

Už když jsem překročila práh vily, ozvalo se to. „Pozor, jde naše rodinná chudinka! Schovejte peněženky!“ Teta Jitka to vykřikla se smíchem, který se rozlehl mramorovou halou. Můj

Jmenuju se Darina a je mi dvacet. Studuju grafický design na univerzitě v Brně a od patnácti slýchám, že se chovám starší, než jsem. Že si moc dlouho