Pucio tales

Karel odešel v listopadu. Ne v noci, ne potají. Prostě ve čtvrtek odpoledne, zatímco jsem byla na dvanáctihodinové směně na interním oddělení. Když jsem se vrátila domů, na

Autobus měl přijet ve tři čtvrtě na pět. Václav seděl na studené lavičce, promočený sníh mu stékal za límec, a zíral do prázdné silnice. V nemocnici nechal Boženu

Na oddělení následné péče v Praze na Bulovce jsem tenkrát sloužila sotva třetí měsíc. Bylo mi čtyřiadvacet, diplom v kapse a ideály ještě držely pohromadě. Paní Doubravku si

Vrátil se z vyjížďky na kole s obličejem barvy popela. Matyášovi je dvanáct a nevymýšlí si. Položil helmu na stůl a prsty se mu třásly tak, že ji

Byl červenec, v Brně vedro k zalknutí. Děti z příměstského tábora se po obědě rozvalily v parku na lavičkách, líně žvýkaly bonbóny a sjížděly displeje mobilů. Desetiletá Eliška

Svému muži jsem věřila. Dokud jsem neotevřela dveře té, co měla truchlit. Vůz Adamovy značky Škoda Kodiaq stál na příjezdové cestě Simonina domu a já tam seděla s

Mráz toho prosince byl takový, že i krysy v parku na Kraví hoře zalezly hlouběji do kanálů. Sedmiletá Eliška se schoulila za výdejníkem jízdenek v podchodu u nádraží

Stála jsem u dřezu a ten talíř mi klouzal v dlaních. V hrnci ještě bublala zbytek omáčky a na hladině se lesklo pár ok z tuku. Můj švagr

Na svíčkové byla cítit majoránka, kterou matka vždycky přeháněla. Seděli jsme u stolu v kuchyni, já, Karolína a otec, a čekali na kávu. Matka odešla do ložnice, a

V tu říjnovou středu ráno jsem otevřela balkonové dveře a málem uklouzla na kaši z rozmačkaných jablek. Celý dvorek, chodníček ke garáži, záhony s levandulí – všude se