Pucio tales

V pátek kolem sedmé večer jsem se sotva přezula. Celý den na nohou — třídím balíky na poště v Olomouci, směna od šesti ráno, a ke konci už

Když si Tomáš oblékl tu novou košili a natáhl na sebe vodu po holení, kterou jsem mu rozhodně nekoupila já, měla jsem chuť mu vytrhnout klíčky z ruky.

Celý březen jsem měla před očima ten účet za loňskou sklizeň. Ne účet v penězích — účet v hodinách. Dvě stě dvacet hodin na kolenou. Sto sedmdesát hodin

Slíbila jsem mu, že doručím ten dopis. Trvalo to devět let. Jmenuju se Marcela Novotná a dvacet let jsem pracovala jako vrchní sestra v hospici svaté Anežky na

Čtvrtek, tři odpoledne. Prádlo jsem vytahovala po kapsách, jak už to dělá člověk automaticky, a v zadním švu Tomášových kalhot mi prsty narazily na přeložený papír. Takový ten

V kredenci pod starými utěrkami jsem nahmatala pět obálek a vysypala je na stůl, přímo doprostřed talířů s nakládaným sýrem. Venku na terase ještě smažili poslední dávku klobás,

Stála jsem v kanceláři na Vinohradech a prstem přejížděla po zasedacím plánu otcovy šedesátky. Zámek jsem rezervovala půl roku dopředu, menu vyladila do posledního detailu a kytky nechala

V pátek odpoledne jsem zaparkovala před naší chalupou a jen tak ze zvyku se nadechla vůně lip a vlhké trávy. Jenže tentokrát mi srdce poskočilo až do krku.

Penzion stál na samém okraji vesnice, tam kde asfaltka přecházela v prašnou cestu a kde už nejezdily ani ty tři autobusy denně, co sem zajížděly v sezóně. Eliška

Ten večer jsem se cítil jako král. Sedmdesát hostů pod vyhřátými stany na zahradě staré vily na kraji Brna, světýlka mezi starými hrušněmi a šampaňské, které mi dělalo