CZ

Eva Dvořáková se vrátila do pražského bytu na Vinohradech o hodinu dřív, než měla. Chtěla Vratislavovi jenom předat ty podklady pro kongres v Brně, co si je zapomněl

Já jenom prodávám knihy. Tedy ne tak docela. Provozuju antikvariát v Olomouci, v ulici, kam už skoro nikdo nechodí. Jmenuje se U Ztraceného apostrofa a já jsem Libuše.

Vracela jsem se z Prahy unavená jako kůň. Vlak měl pět minut zpoždění, na brněnském nádraží mě ovál studený listopadový vzduch. Sedla jsem na tramvaj číslo tři, v

Jmenuju se Markéta a už třetím rokem dělám noční sestru v olomoucké fakultní nemocnici. Za tu dobu jsem viděla leccos, ale to, co se stalo loni v listopadu,

Když mi volala, zrovna jsem pařil hru. Sluchátka na uších, nohy na stole, káva v kelímku. Byla sobota večer, Zbrojovka zase prohrávala. „Davide, prosím tě, jsem v Brně…

Jitka seděla v kuchyni a krájela brambory na vánoční salát. Za oknem v Olomouci hučel trolejbus číslo dvanáct, u sousedů štěkal pes. Na parapetu chřadla pelargonie, na lednici

Letěly jsme z Ostravy do Barcelony. Anežce bylo šest a nikdy předtím neseděla v letadle. Její táta Tomáš zemřel dva roky zpátky a teprve letos jsem se odhodlala

V úterý odpoledne mě propustili z fakultní nemocnice v Ostravě. Sestra mi pomohla do křesla u okna, na klíně jsem držela igelitku s propouštěcí zprávou a kartičkou pojišťovny.

Bylo začátkem prosince. Na brněnském náměstí Svobody voněl svařák a pečené kaštany, z otevřeného okna v zákulisí jsem slyšela tramvaj číslo 4, jak drnčí po Kolišti. Stála jsem

V neděli přijede Honza se Simonou. Natrvalo. Ten tvůj ateliér uvolni, už jsem to slíbil. Tomáš to řekl, aniž by zvedl hlavu od mobilu. Stál ve dveřích, pohupoval