CZ
Tereza kreslila na balkoně. Obyčejnou tužkou, do sešitu s tvrdými deskami, který jsem jí koupila v papírnictví na Smíchově za devadesát korun. Kreslila holuba, co si sedl na
Nejdřív řeknu to hlavní: ten prsten jsme pak skutečně našli. Ne v řece, jak by člověk čekal. Ale to bych předbíhal. Seznámili jsme se s Erikou v Brně,
V úterý jsem v kuchyňské lince objevila flek od kávy, který tam předtím nebyl. Přesně takhle to začíná, řekla jsem si. Nejdřív zapomeneš, kam patří čaj, pak ti
Černý stín se objevil tak náhle, že Pavel Novotný instinktivně dupl na brzdu. Autobus jedoucí ranní linku mezi dvěma malými obcemi na Vysočině sebou škubl. Nákupní taška jedné
Klíč v zámku zachrastil. Nepasoval. Ozvalo se tiché zaklení a pak ženský smích. — Počkej, Martine, já to otevřu. — Ne, já mám ten klíč — řekl Martin.
Věra nikdy neměla ráda kočky. A tahle k ní přišla sama. Bylo to loni v říjnu. Dcera Tereza se před rokem odstěhovala i s manželem, dvěma vnoučaty a
Ráno po oslavě seděla Jitka na terase v Bystrci. Na stolku vedle nedopitého hrnku čaje ležel mobil. Pořád ještě svítil videem, které včera pouštěli na projekci. Zírala na
V sobotu osmnáctého února, kolem sedmé večer, jsem stála ve vinném sklepě pod Horním náměstím v Olomouci a poslouchala, jak můj manžel Pavel pronáší přípitek. Bylo nás tam
Začalo to v pondělí v půl jedenácté dopoledne. Přesně jedenáct dnů poté, co jsem zjistila pravdu o druhé rodině. Jedenáct dnů jsem chodila do práce, vařila večeři, žehlila
Eva Dvořáková se vrátila do pražského bytu na Vinohradech o hodinu dřív, než měla. Chtěla Vratislavovi jenom předat ty podklady pro kongres v Brně, co si je zapomněl