CZ
— Kde sakra jsi? Moje rodina tu sedí o hladu a ty se ani neobtěžuješ zvednout telefon! — vyjel na ni Pavel. Ivana stála u hrobu své matky
Kelímek s malinovkou mi vyklouzl z ruky a bouchl o písek dřív, než jsem stačila cokoli pochopit. Maminka seděla na rozvrzané plastové židli hned vedle dřevěného přístřešku. Červencové
„Tomáš mi říkal, že si berete dovolenou,“ ozval se v telefonu hlas paní Marie. „To je pravda?“ Klára odložila hrnek s čajem a podívala se na manžela. Ten
V malé vesnici na jižní Moravě se říkalo, že některá setkání nejsou náhodná. Lidé tomu většinou nevěřili. Ani Klára s Tomášem ne. Až do dne, kdy jim do
Z vedra se mi dělaly mžitky před očima, ale to nebylo to hlavní. Hlavní bylo, že Blizarda, můj kůň, kterého jsem odchoval od prvního nadechnutí, mě právě přišpendlil
Déšť ustal. Olšanské hřbitovy tonuly v šedivém tichu, přerušovaném jen občasným krákáním vran. Mezi řadami náhrobků se vinuly cestičky pokryté spadaným listím a opuštěnými lucerničkami. Tomáš Procházka seděl
Každou středu ke mně po škole chodila moje vnučka Eliška. Bylo jí devět a měla zvláštní zvyk zazvonit vždycky dvakrát krátce a jednou dlouze. Tvrdila, že je to
Kristýna Vacková si ten večer neplánovala líbat cizí muže. Plánovala jen přežít benefiční galavečer firmy, pro kterou už tři roky účtovala každou korunu. Šéf jí nařídil účast a
Vila na kraji Brna se leskla jako výkladní skříň. Těžké křišťálové lustry rozlévaly po jídelně medové světlo, na dlouhém stole se blýskal starý míšeňský porcelán a v pozlacených
Pražská baletní škola patřila k tomu nejlepšímu, co ve městě bylo. Každé ráno se tu sešly desítky studentů. Někteří snili o velkých světových scénách, jiní se zuřivě připravovali