CZ
Na oddělení následné péče v Praze na Bulovce jsem tenkrát sloužila sotva třetí měsíc. Bylo mi čtyřiadvacet, diplom v kapse a ideály ještě držely pohromadě. Paní Doubravku si
Vrátil se z vyjížďky na kole s obličejem barvy popela. Matyášovi je dvanáct a nevymýšlí si. Položil helmu na stůl a prsty se mu třásly tak, že ji
Byl červenec, v Brně vedro k zalknutí. Děti z příměstského tábora se po obědě rozvalily v parku na lavičkách, líně žvýkaly bonbóny a sjížděly displeje mobilů. Desetiletá Eliška
Svému muži jsem věřila. Dokud jsem neotevřela dveře té, co měla truchlit. Vůz Adamovy značky Škoda Kodiaq stál na příjezdové cestě Simonina domu a já tam seděla s
Mráz toho prosince byl takový, že i krysy v parku na Kraví hoře zalezly hlouběji do kanálů. Sedmiletá Eliška se schoulila za výdejníkem jízdenek v podchodu u nádraží
Stála jsem u dřezu a ten talíř mi klouzal v dlaních. V hrnci ještě bublala zbytek omáčky a na hladině se lesklo pár ok z tuku. Můj švagr
Na svíčkové byla cítit majoránka, kterou matka vždycky přeháněla. Seděli jsme u stolu v kuchyni, já, Karolína a otec, a čekali na kávu. Matka odešla do ložnice, a
— Konečně je pryč! — zvolala Ivana Králová a pozvedla sklenku prosecca. — Holky, na tohle si připijeme. Můj syn teď konečně začne normálně žít. Na zahradním stole
— Ty zase celý den ležíš? Petr se ani neotočil. Ležel na rozvrzané pohovce zády k pokoji a hleděl na úzký pruh tapety, který se v rohu odlepoval
— V sobotu k vám přijedeme. Pozvala jsem pár lidí, tak prosím připrav oběd, — oznámila mi tchyně tak samozřejmě, jako by mi připomínala termín u zubaře. —