CZ
— V sobotu k vám přijedeme. Pozvala jsem pár lidí, tak prosím připrav oběd, — oznámila mi tchyně tak samozřejmě, jako by mi připomínala termín u zubaře. —
V pětapadesáti se znovu vdala. Dospělé děti jejího muže ji považovaly za vetřelce. Pak ale přišel večer, na který už nikdo z nich nezapomněl… Když bylo Heleně pětapadesát,
V tu říjnovou středu ráno jsem otevřela balkonové dveře a málem uklouzla na kaši z rozmačkaných jablek. Celý dvorek, chodníček ke garáži, záhony s levandulí – všude se
V pátek kolem sedmé večer jsem se sotva přezula. Celý den na nohou — třídím balíky na poště v Olomouci, směna od šesti ráno, a ke konci už
Když si Tomáš oblékl tu novou košili a natáhl na sebe vodu po holení, kterou jsem mu rozhodně nekoupila já, měla jsem chuť mu vytrhnout klíčky z ruky.
Celý březen jsem měla před očima ten účet za loňskou sklizeň. Ne účet v penězích — účet v hodinách. Dvě stě dvacet hodin na kolenou. Sto sedmdesát hodin
Slíbila jsem mu, že doručím ten dopis. Trvalo to devět let. Jmenuju se Marcela Novotná a dvacet let jsem pracovala jako vrchní sestra v hospici svaté Anežky na
Čtvrtek, tři odpoledne. Prádlo jsem vytahovala po kapsách, jak už to dělá člověk automaticky, a v zadním švu Tomášových kalhot mi prsty narazily na přeložený papír. Takový ten
V kredenci pod starými utěrkami jsem nahmatala pět obálek a vysypala je na stůl, přímo doprostřed talířů s nakládaným sýrem. Venku na terase ještě smažili poslední dávku klobás,
Stála jsem v kanceláři na Vinohradech a prstem přejížděla po zasedacím plánu otcovy šedesátky. Zámek jsem rezervovala půl roku dopředu, menu vyladila do posledního detailu a kytky nechala