CZ

V pátek odpoledne jsem zaparkovala před naší chalupou a jen tak ze zvyku se nadechla vůně lip a vlhké trávy. Jenže tentokrát mi srdce poskočilo až do krku.

Penzion stál na samém okraji vesnice, tam kde asfaltka přecházela v prašnou cestu a kde už nejezdily ani ty tři autobusy denně, co sem zajížděly v sezóně. Eliška

Ten večer jsem se cítil jako král. Sedmdesát hostů pod vyhřátými stany na zahradě staré vily na kraji Brna, světýlka mezi starými hrušněmi a šampaňské, které mi dělalo

Pracuju jako zapisovatelka u okresního soudu v Praze už dvanáct let. Za tu dobu jsem zažila rozvody, exekuce, hádky o dědictví, kde si příbuzní rvali z úst i

Ráno mě probudil hovor ze staré Nokie. Displej ukazoval „paní Krátká — hlídání“. Přiložila jsem telefon k uchu a přes zeď slyšela, jak soused nadává na ucpaný odpad.

Větrák digestoře bzučel jako rozmrzelý čmelák a Alena do trouby zasunula plech s lososem. Byl to kus ryby, za který dala v Makru skoro dva tisíce — celý

Tereza zaklapla notebook. Na obrazovce ještě před setměním svítilo potvrzení z Českých drah: jedna jízdenka do Splitu, odjezd zítra v 6:41 z hlavního nádraží. Dva a půl tisíce

Malý byt ve čtvrtém patře bez výtahu. Sedmnáct metrů čtverečních, tapety s drobnými růžemi, které Klára nesnášela, a kuchyňský kout s výhledem na šedivý dvůr. Včera ještě patřil

Kostel svatého Václava v Olomouci byl plný hostí, ale vzduch voněl spíš skandálem než kadidlem. V lavicích si lidé vyměňovali významné úšklebky. „Slyšel jste? Prý ji má za

Jmenuju se Klára a už deset let pomáhám lidem pochopit jejich zvířata. Většinou jde o klasiku — pes demoluje byt, papoušek nadává sousedům, kočka močí do postele. Ale