CZ

V sobotu ráno jsem seděla v kuchyni, pila kávu z konvičky a koukala na kalendář. Zítřejší datum bylo zakroužkované červenou fixou. Rodinný oběd. Jedenáct let jsem touhle dobou

Nejdřív si toho nikdo nevšímal. Leží si suchý lipový lísteček pod dveřmi — co by ne, vítr ho z dvora zavál. Uklízečka ho zvedla dvěma prsty, hodila do

Když mi Tereza na oslavě mých pětašedesátin podala bílou obálku, málem jsem se urazila. Vypadala jako ty, co se prodávají v trafice za čtyři koruny. Uvnitř jsem čekala

Pracoval jsem u Václava čtyřicet let. Nejdřív jako kluk, co roznášel pivo, pak jako vrchní, nakonec jako ten, kdo na konci večera zhasíná a kontroluje, že v troubě

Byl konec října, venku padal drobný déšť a na kolejích pod restaurací drnčela tramvaj číslo 4. Silvie si zapálila cigaretu a kouř stoupal ke světlu lustru. Na stole

Bydlím v Liberci, v domě, kde z chodby táhne koriandr a pod okny cinká tramvaj číslo 11. V den, kdy se to všechno stalo, jsem stál ve dveřích

Čtvrtek večer, půl dvanácté. Karolína Svobodová skládala poslední židle na stoly v bistru U Hradeb na Masarykově náměstí, když venku před lékárnou Dr. Max klesla starší žena na

Poslední říjnové úterý foukalo od Bečvy tak, že se cedule s jízdním řádem na autobusovém nádraží ve Vsetíně třásla v závěsech. Marek Hruška, dozorce perónů, stál ve větru,

Listopadová noc v Ostravě-Porubě byla jako skleněná střepina. Vítr se opíral do paneláků a my dva jsme se krčili za kontejnery. Já, Jakub, devatenáct, a Marek, o dva

Jmenuji se Blanka Hrušková a přes patnáct let poradím lidem v Plzni, když jim domácí mazlíček najednou začne dělat věci, které celou rodinu postaví na hlavu. Volají mi