CZ
Už třetí den se lesem nad Modravou nesl hluboký, zoufalý řev. Nejdřív si místní mysleli, že se dva medvědi perou o teritorium. Zvuk se odrážel od svahů Roklanu,
Guláš na plotně už doběhl, ale já ho nevypnula. Stála jsem v kuchyni našeho bytu v Brně a poslouchala, jak tchyně Hana od dveří spouští svou oblíbenou desku.
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu rozvážet balíky po nočních směnách a že mě to vlastně zachrání, asi bych se mu vysmál. Tehdy jsem byl přesvědčený,
Ten večer jsem se vrátil ze stavby dřív než obvykle. Dláždili jsme terasu u vily v Troji a slunce celý den tlačilo tak, že mi ztvrdl i ručník
Začínalo to obyčejně — zakouřená kuchyně, kastrůlek vychladlého čaje a tři dny do svatby. Seděla jsem u stolu, prsty obmotané kolem hrnku, a poslouchala Jonáše, jak do telefonu
Adéla se přesně dva roky, tři měsíce a čtyři dny každé ráno budila s tím, že se odstěhuje. V malém bytě v ostravské čtvrti Poruba ji matka Věra
Klíč se v zámku otočil nějak ztěžka. Uvnitř se ozývalo smíchem, cinkáním skleniček a hlasem, který jsem znala až moc dobře. Hlasem paní Hany. Tchyně. Tedy budoucí tchyně.
Seděla jsem v kuchyni, venku už byla tma a déšť bubnoval do parapetu. Mobil jsem měla před sebou na stole a znovu četla zprávu od Terezy: „Mami, zítra
„Pořád jen ležíš?“ Petra položila tašku s nákupem na kuchyňskou linku a chvíli mlčky hleděla na svého manžela. Tomáš seděl na rozkládacím gauči, notebook měl otevřený na kolenou,
Otevřela jsem dveře od našeho bytu v Brně-Židenicích a z předsíně okamžitě ucítila tu vůni. Skořice, vanilka, máslové těsto. Petr stál u kuchyňské linky v zástěře přes oblek