CZ
— Kde je ten sýr, co jsme přivezli? Zbytek si vezmeme domů, — prohlásila švagrová a začala ze stolu sbírat všechno, co ráno vytáhla ze své tašky. Jana
— Mami, můžeme u tebe jednu noc přespat? A prosím tě, nezačínej hned s výslechem. Karel stál ve dveřích s cestovní taškou přes rameno. Mluvil ostřeji, než bylo
— Tohle jídlo je naše. A dnes si odsud neodvezete ani jednu sklenici — řekla Alena a postavila se mezi švagrovou a otevřený kufr auta. Na dvoře se
Celý butik se nadechl. Zákazníci se otočili. Telefony vyletěly z kapes. Žena v obnošeném kabátě couvla, dlaně sevřené kolem hrdla. Slzy přišly okamžitě. „Myslela jste si snad, že
Kroky paní Dagmar jsem poznala okamžitě. Bydleli jsme ve čtvrtém patře starého činžovního domu v Brně, bez výtahu. Její podpatky vyťukávaly rázný, neúprosný rytmus, jako když metronom odpočítává
Lucie se na okamžik přestala hýbat. V ruce držela utěrku, kterou právě utírala talíře po večeři. Myslela si, že se přeslechla. — Co jsi to řekl? Tomáš si
Klára Dvořáková vstoupila do kostela Panny Marie Sněžné na Jungmannově ulici přesně deset minut předtím, než měl její bývalý manžel políbit její sedmdesátiletou matku a představit ji jako
Těžké dubové dveře se rozlétly a do předsíně luxusní vily na pražské Hanspaulce vstoupili dva uniformovaní policisté. Kovový zvuk pout, která sevřela drobná zápěstí, se rozlehl mramorovou halou
— Poslyš, sousede, už jsem vašeho kocoura na chodbě dlouho neviděl. Jak se vůbec má? Žije? Je v pořádku? Soused při zmínce o kocourovi náhle ožil a rozzářil
„Ten byt patří mojí mámě. Žádný soud se vás nezastane.“ „To jsou ale krásné náušnice, Kláro,“ usmála se tchyně Marie a lehce se dotkla drobných zlatých kroužků, které