CZ
„Když jsi řekl, že tvoje máma si zaslouží jen to nejlepší, rozhodla jsem se tě konečně poslechnout.“ Lucie položila na kuchyňský stůl obálku a klidně si nalila šálek
Když jsem se po rozvodu přestěhovala do malého domu na okraji Českého Krumlova, byla jsem přesvědčená, že začínám znovu. Po dvaceti osmi letech manželství jsem si odvezla jen
Hlas otce se rozlehl úzkou chodbou panelového domu. Lenka se však ani na okamžik nezastavila. Zapnula si starou zimní bundu, omotala si kolem krku šálu a rázně otevřela
Když Martin nastoupil na svou noční směnu jako pracovník ostrahy krajské nemocnice v Brně, očekával klidnou noc. Byl konec listopadu. Ve vzduchu se držela vlhká zima, drobný déšť
Každé ráno krátce po půl sedmé procházela Klára boční halou hlavního nádraží v Olomouci. V zimě tam býval cítit mokrý textil, levná káva z automatu a studený kov
Vladimír seděl naproti mně ve své oblíbené kavárně, lžičkou pomalu míchal dávno vychladlé espresso a mluvil tak klidně, jako by probíral nákup nové lednice. „Katko, všechno jsem promyslel.
— Omlazujeme kolektiv, Markéto, — pronesl ředitel Dvořák a tvářil se, jako by mi právě oznamoval výhru v loterii. — Zítra si vyklidíte kancelář. Do oběda. Personalistka vám
Každé úterý a čtvrtek vstávala Alena ještě před svítáním. Ne proto, že by musela do práce. Do důchodu odešla před dvěma lety, po čtyřiceti letech v nemocniční prádelně.
Telefon zavibroval přesně ve chvíli, kdy jsem utahovala víčko na poslední sklenici okurek. V kuchyni voněl kopr, česnek, bobkový list a horký nálev. Za oknem bylo dusné srpnové
Do malé obce Hradečná přijel Petr Dvořák na začátku jara. Vystoupil z autobusu s jediným kufrem, starou brašnou přes rameno a dřevěnou bedýnkou plnou nářadí. Nikdo na něj